Větrovcovi

A toto je naše rodina, foto je sice z roku 2010, ovšem stále aktuální, protože moje holky nestárnou.
  Elišce je na fotce 14let, Betynce 16 a Hance stejně jako mě. S tou jsem nejdéle a je pro mne něco jako slunce života, ovšem musím říci, že je ocelovou deskou pokrytou silnou vrstvou měkoučké bavlny.
   Poznal jsem ji v patnácti letech, když byla na letním táboře na Zvůli od PDM JH již jako praktikantka a já tam byl s rodiči na dovolené, jak jinak než pod stanem. Naproti vyhlášenému velkoprostorovému pionýrskému letnímu táboru Zvůle, který spadal pod Benešov, kde jsem také jako dítě párkrát byl. Táta tu oblast měl velmi rád a našel kousek od Zvůle v Dolním Radíkově zahradu, kterou koupil a já si tam za jeho pomoci postavil chajdu. Hanka je z Českého Rudolce což je od sebe jen 3km a tak nebylo daleko k tomu se náhodně, nečekaně v létě 1990 potkat. Mluvili jsme spolu tak 20 minut a to ve mne zanechalo tak silný emociální zážitek, který vyústil k okamžitému přehodnocení mého života a od podzimu 1990 jsem jen a jen s Hankou. Byla a je uvnitř neskutečně tvrdá a pevná, napovrch něžná a neskutečně příjemná. Je to takový věrný otisk DNA svého otce. Já to na začátku našeho vztahu neskutečně potřeboval. Vystudovala pedagogickou fakultu v ČB a po dobu mého pobytu práce v Rakousku učila na základní škole v Českém Rudolci první stupeň. S příchodem Bety, Eli a našeho podnikání šlo učitelství na hřebík a dnes makáme společně na té naší firmičce. Děvčata jsou ještě studentky, Bety studuje Metropolitní univerzitu v Praze obor média a chce být aktivním členem naší firmy, Eli obor kuchař číšník ve Vlašimi a chce mít vlastní restauraci s kavárnou. A takto vypadáme nyní 🙂 _MG_0875

Naše první bydlení

Chajda v Dolním Radíkově, tu jsem postavil s tátou v letech 1987 až 1989 jako vizi bolševického života o víkendech – v pátek v poledne napakovat a frčet tam, pořádně si zamakat se sekačkou, v neděli v poledne poctivě potrestán víkendovou dřinou opět zpět. 120km tam, 120km zpět. Přes týden pěkně v kolbence. Byly to ovšem pro tu dobu krásné časy a měl jsem to moc rád. Nesmím zapomenout taky na kámoše Martina, poděkovat mu, který mi pomáhal jedno léto se stavěním a přispělo to k tomu, že si z Dačic, které jsou ještě kousek za Českým Rudolcem přivezl do BN také jihočešku Irenu.
Chajda se stala naším útočištěm po té co jsem odešel pracovat na 4 roky do Rakouska. 24 m2 pokoj, kuchyňka 1,5mx1,2m, sprcha 1x1m a nahoře v podkroví spaní, topení – kamna na dřevo, wc – venkovní budka. Byla, je ale prodali jsme ji, je to chajda na konci vesnice, od poslední chalupy přes hráz tak 150m, v principu samota. V zimně napadalo i jeden rok přes 80 cm sněhu a pak jsem se ani nedostal do práce, Hanka si to ulehčila, vzala běžky a byla ve škole za pár minut.
Naše první auto
Naše první auto byla vlastně Avie, já ji měl už před tím, protože jsem už truhlařil a připadalo mi mít v té době 1990 Avii jako rozumné. Pak to přišlo, kamarád povídá, pojeďme si koupit auto ven. V euforii jsem vzal Avii za ní vlek a vyjeli jsme do Švýcarska, exkurze do neznáma. A měli jsme první naše auto WV Golf 1,1, byl to krásný žluťásek. 

Svatba
Kdy: 23.11.1991
Kde: Dačice
Proč tak brzo: chtěli jsme to, bylo to moc hezké. Hanka byla v posledním ročníku školy a věděli jsme, že to tak má být. Obřad byl na Dačickém zámku a oslava jak jinak než v jídelně lesního závodu v Českém Rudolci, kde pracoval v té době pantáta.